Zlatý plamen

Procitl v hrobce a nic si nepamatoval – neznal ani své jméno. Pouze zlatý šperk na zápěstí naznačoval jakési tajemství. Lidé takto označení byli vybíjeni – jak by mohl odolat téměř nahý mladík?

Ukázka z knihy:
Pak svět potemněl a vzápětí se rozzářil i přes temnotu noci. I slabý svit měsíce jeho novému zraku stačil, aby viděl každičký kamínek v trávě. A při pohledu do dáli se před ním krajina otevírala jako kniha, v níž mohl listovat podle své vůle. Viděl i skrze kmeny stromů, přes listí a skály.
Vztyčil se a nadechl se a i vzduch měl náhle jinou sílu. Proudil jeho tělem jako příjemné ledové bodání, které až pálilo, a jeho svaly pod tím dechem hrály, jen vyrazit. Rozběhl se a svět zešedl. Cesta mu pod nohama ubíhala jako letící břit. A stejně jako ostří dokázal svou pouť zastavit v jednom jediném okamžiku, na dohled zemínských hradeb. Na dohled démona, ne člověka, takže on mohl dobře vidět vše a oni ho ani nezaznamenali.