V zemi babišismu a buranokracie

Kniha V zemi babišismu a buranokracie publicisty a předsedy Klubu na obranu demokracie Bohumila Doležala prostřednictvím jeho článků mapuje sedmileté období od nástupu „Nových pořádků“ v roce 2013, tedy zejména důsledky prezidentství Miloše Zemana a mocenského vzestupu Andreje Babiše. Texty jsou rozděleny do devíti oddílů a Doležal se v nich věnuje jak změnám, které nastaly po pádu vlády Petra Nečase, tak také silám, které se na instalaci těchto „Nových pořádků“ podílely, a lidem, kteří celkovou destrukci demokratických poměrů umožnili svým lavírováním a mlčením.

Autor v několika textech také rozvíjí problém odkazu Václava Havla a jeho „nepolitické politiky“. Dalšími tématy jsou prezidentské volby v roce 2018, politika opozičních stran, demonstrace proti vládě Andreje Babiše a působení spolku Milion chvilek pro demokracii. Nakonec také vládní politika a společenská atmosféra během koronavirové epidemie a jejich dopady na úroveň svobody v České republice.

V poslední části (Nekrology) Bohumil Doležal vzpomíná na někdejšího šéfredaktora časopisu Tvář Jana Nedvěda a na spisovatele Ladislav Hejdánka. A nakonec „nekrolog za město“ věnovaný výročí náletu na Drážďany v únoru 1945.

Doporučení
Je to už sedm let, co si Češi v kolektivním „protikorupčním“ hysterickém záchvatu zbourali polistopadovou demokracii. Šlo to snadno, jen málokdo ji hájil. Žijeme tedy dnes ve státě, který slouží jako základna a současně servisní organizace premiérovy obří firmy Agrofert, ve státě, v němž se svobodná kritická žurnalistika stala okrajovou záležitostí, v němž už nelze mluvit o rovné soutěži politických stran, v němž mají hlavní slovo oligarcha, populisté, extremisté – a především burani, jak by řekl autor této knihy. Definice burana, kterou Bohumil Doležal podává, zní takto: nikoli prostý nebo dokonce jen venkovský člověk, ale „hulvátský chrapoun, který nebere ohled na Boha ani na bližní, který vždy u sebe začíná, u sebe končí a jen sebe na zřeteli má“. To mi připadá přesné. Doležal jako jeden z mála komentátorů před současnou situací neúnavně a systematicky varoval. Jako jeden z mála poukazoval na to, že její příčiny jsou i tam, kde je nechceme hledat, například v politickém dědictví Václava Havla. Troufám si tvrdit, že tu dnes není nikdo, kdo by mohl sebrat své články a předložit je jako sevřenou a svobodnou odpověď na otázku, co je babišismus a buranokracie a jak jsme do toho proboha dostali.
- Adam Drda