V zájmu všeho křesťanstva

Tak jako se Waterloo stalo v obecném povědomí synonymem pro porážku, Lepanto – námořní bitva Osmanů s benátsko-španělsko-papežskou koalicí vystupující jako tak zvaná Svatá liga – vstoupila do dějin jako „bod obratu“.
Byť se bojovalo na moři, nechyběli u toho ani čeští rytíři Řádu sv. Jana Jeruzalémského, johanité – pánové z Vartenberka a Házmburka. Byli to příslušníci tohoto řádu, kdo pár let před Lepantem obranou Malty zabrzdil osmanskou expanzi do západního Středomoří, kdo začal onen dlouhotrvající obrat od ústupu před militantním islámem k jeho zadržování, jež později přešlo v jeho zatlačování. Nikoli náhodou zdobí oltář kostela Panny Marie pod řetězem poblíž Karlova mostu v Praze obraz Karla Škréty věnovaný Lepantu. Je svědectvím o českém příspěvku v tomto „svatém boji“.

Luboš Taraba (*1958)
Již od doby studií na Filozofické fakultě UK (obor filozofie-dějepis) se zajímá především o kontroverzní dějinné události a osudy rozporuplných osobností. V roce 1990 vydal svou prvotinu Charles de Gaulle, oceněnou za přínos v oblasti literatury faktu. O dva roky později vyšla jeho monografie Duce, zachycující životní dráhu Benita Mussoliniho. Na dějinné období popsané v monografiiNebezpečný intrikán – Život Charlese Maurice Talleyranda (1995) volně navázaly obsáhlá monografie Waterloo (1999) a Vídeňský kongres (2002).
V roce 2006 se vrátil k tématu evropských konfliktů 19. století, a to v publikaci Divná válka – francouzsko-pruská válka 1870–1871. Na tuto linii navázal volnou trilogií o válkách za osvobození Itálie – Krve po kolena: Solferino 1859 – zlom ve válkách o sjednocení Itálie (2011), Italské patálie maršála Radeckého: První válka za osvobození Itálie 1848–1849 (2013) a Prodané vítězství: Poslední válka za osvobození Itálie 1866 (2014).
Pro všechny práce Luboše Taraby je příznačná stylová lehkost a čtivost, zároveň však respekt k historickým faktům, které autor dokáže skloubit v celek přístupný i nezasvěcenému čtenáři.