Slzy raného dětství

Pláč a vztekání dětí patří ke kontroverzním tématům rodičovství. Jak se k nim postavit? Trestat, ignorovat, utěšovat? Zakladatelka výchovného přístupu známého jako vědomé rodičovství Aletha Solterová přináší v knize Slzy raného dětství alternativu, která je v současné české diskusi vzácná. Autorka představuje otevřený a empatický přístup k dětským emocím, který přispívá k psychickému a fyzickému zdraví dětí i rodičů.

Pláč, smutek i vztek jsou účinné vrozené mechanismy, jež z těla uvolňují napětí a nepříjemné pocity jako strach, zmatek či ztrátu. Děti i dospělí jich využívají, aby se dostali z okamžitého stresu nebo rychle odlehčili následky každodenních traumat. Když však rodiče u dítěte tyto syrové emoce neošetří, nechají je plakat nebo se vztekat o samotě, snaží se jeho emoční projevy zastavit hrozbami a tresty, chtějí je za každou cenu utišit nebo jen odvádějí jeho pozornost, stres se hromadí. Dítě se pak musí od svých silných emocí odpojit a naučit se je potlačovat. Nedostane-li příležitost se s vnitřní tenzí konstruktivně vypořádat, často se to projevuje i na fyzické úrovni – probouzením ze spánku, nočními děsy, agresí, hyperaktivitou, cucáním prstů, závislostí na vybraných hračkách a jinými kompenzačními mechanismy. „Tradiční” prostředky, které byly doposud pro zklidnění dětí nejčastěji používány, se s novým poznáním ukazují být neefektivní a někdy i škodlivé. Děti potřebují, aby je jejich nejbližší pečovatelé silnými emocemi s láskou a pochopením provedli. A nejlepší je, když si dospělí přitom uvědomí i svoje vlastní neošetřené emoce.