Případy pro harleyku (tři díly)

S těmi povídkami jsem si začal už před dvěma či kolika roky a psal je vesele stále dál a dál, aniž bych pomýšlel na knížku. Nakonec jsem zjistil, že jich mám celkem dvacet jednu a tak jsem si dal tu práci, seřadil je chronologicky podle počtu dětí, které si ten můj páreček detektivů, kolem kterých se všechny povídky točí, navzájem udělal, a vytvořil z nich elektronickou knížku se třemi díly „Případy pro harleyku, když oželíte všechny ty mordy“ čímž poukazuji na fakt, že v nich žádné vraždy nejsou, pouze dvě neúmyslná zabití. Povídky totiž vznikly na základě debaty s mou mladší vnučkou (já jsem už tak starý, že i ona je velká až moc) která detektivky nemá ráda právě pro ty vraždy. Tak jsem kvůli ní zkusil detektivky bez mrtvol, ale se spoustou lásky a s pěti dětmi, které jako správné policajtské děti pátrají také, například po tom, co rodiče dělají když ony spí. Tu obrovskou spoustu lásky nutně potřebujete jako pečující rodič tolika dětí, když se zároveň jako policista neustále prokopáváte lavinami lidského neštěstí a špíny. Té lásky je tolik, že by se dala krájet a servírovat.

Tři díly jsou proto, že život nejde jen kolem mne, ale také kolem mých románových postav a tak jsou v každé knížečce trochu jiné, sice stále osobité a běžnému úzu se vymykající, ale stárnoucí, zmoudřelé, zklidnělé, i když stále pomáhající, chránící a radící. Správní policajti na malém městě, kde se všichni znají a kde je mnoho věcí ještě v pořádku. On, hromotluk se zlatým srdcem zvaný Golem, a ona, drobná, empatická, marnivá a parádivá žena zvaná Tintítko, která ale je nadmíru mrštná a bojových umění natolik znalá, že ani pět chlapů pro ni není přesila, fakt, nekecám. A oba mají kromě všech těch dětí i harleyku, která s nimi všemi bydlí v jejích domečku v jednom malém, nejmenovaném městě. Fakt, nekecám. Takoví chlapi jsou i ve skutečnosti. A věřte, nevěřte, i takové ženy existují.

Knížka je bohatě ilustrovaná – ke každé kapitole je volně přiřazen jeden autorův barevný obrázek.