Pohřbeni zaživa

„Je tady někdo, kdo si objednal návštěvu krypty?“ Rozhlasový horor scenáristy a režiséra Víta Vencla si vypůjčuje motivy hned z několika děl Edgara Allena Poea, především z povídky Předčasný pohřeb. V děsivém příběhu excelují démonický Martin Finger a nevinné oběti Elizaveta Maximová se Zdeňkem Piškulou. V pozdním podzimním odpoledni se na zámku Hroby po právě skončené prohlídce loučí kastelán se skupinou turistů. Je to poslední prohlídka této sezóny a možná proto je v obleku a s kravatou. Dva účastnici exkurze, mladý pár, mají ale ještě objednanou exkurzi do místní krypty. Je to exkluzivní příležitost. Krypta se otevírá jen jednou ročně, a právě jen pro dva účastníky. Navíc kastelán zmiňuje jakési výročí. Cesta do podzemí vede přes část zámku uzavřenou pro turisty, kde ještě poměrně nedávno byl ústav pro choromyslné. Zdá se, že není tak prázdný, jak kastelán tvrdí. Autor hry Pohřbeni zaživa Vít Vencl si vypůjčil motivy z několika povídek Edgara Allana Poea. Především je to Předčasný pohřeb z roku 1844. Povídka začíná jako esej a posléze vypráví příběh muže, který trpí katalepsií. Při záchvatech mu tuhnou svaly a on vypadá jako mrtvý. Muž má panickou hrůzu z pohřbení zaživa a dělá mnohá opatření, aby mu zabránil. V jistý okamžik se ovšem zdá, že marně… Povídka byla několikrát využita filmaři, poprvé v roce 1935 (The Crime of Dr. Crespi, mimo jiné si v něm zahrál Erich von Stroheim). Téma předčasného pohřbení využil Poe i v dalších povídkách: v Berenice, v Sudu vína amontilladského anebo v Zániku domu Usherů. Některé motivy z posledně jmenované slavné povídky najdete i ve hře Pohřbeni zaživa. Dalším významným zdrojem Víta Vencla se stala Poeova povídka Metoda doktora Téra a profesora Péra. Příběh, který byl poprvé publikován v Grahamově časopise v listopadu 1845, vypráví o návštěvě v ústavu pro choromyslné, který byl vyhlášený inovativní liberální metodou léčby. Návštěvník ale zjistí, že byla aktuálně nahrazena léčbou naopak velmi restriktivní. Nakonec se ukáže, že v blázinci došlo před časem ke vzpouře a pacienti pozavírali personál do cel a sami se ujali vlády. I tato groteskní povídka se dočkala řady filmových zpracování, například režisérem B. Andersonem. V jeho filmu E. A. Poe: Podivný experiment si zahráli například Ben Kingsley a Michael Caine. Z povídky čerpal i Jan Švankmajer pro svůj film Šílení.