Náš černobílý svět

Televizní moderátor Rey Koranteng, fotbalista Theodor Gebre Selassie, filantropka a moderátorka Lejla Abbasová, spisovatel Tomáš Zmeškal, choreograf a tanečník Yemi A. D., sinolog Martin Kříž, spisovatelka a numeroložka Monika Ben Thabetová, televizní moderátorka Zuzana Tvarůžková a zpěvačka Madalena João, ty všechny vyhledal Obonete S. Ubam, aby se jich zeptal, jaké bylo jejich dětství a dospívání a jak těžké pro ně bylo prorazit a udělat kariéru v různých oborech.

Autor úspěšné knihy Sedm let v Africe si chtěl totiž porovnat vlastní zážitky s jinými osobnostmi, které sice vyrůstaly v české kotlině, avšak s poněkud neobvyklou barvou kůže. Tak vznikl soubor rozhovorů s názvem Náš černobílý svět, pohled na zdejší prostředí z netradičního úhlu, který dosud česká společnost postrádala.

Obonete S. Ubam (1976) se narodil české matce a nigerijskému otci. Vyrůstal s matkou a otčímem v Bruntále a ve čtrnácti letech odjel poprvé do Nigérie, aby blíže poznal svého otce, generála policie. Po návratu do České republiky odmaturoval a nastoupil na Vojenskou akademii ve Vyš­kově. Po absolutoriu pokračoval v profesionální službě na oddělení zahraničních styků na Ministerstvu obrany. Po ukončení vojenské kariéry se stal spoluzakladatelem Ligy etnických menšin ČR, později vystudoval práva, působil na několika manažerských postech, a nakonec se začal věnovat budování česko-nigerijských obchodních vztahů. Po náhlém úmrtí svého otce se odstěhoval do Nigérie, kde převzal vedení rodinné firmy. Za přínos k rozvoji nigerijského kmene Annang mu byl udělen tradiční šlechtický titul. Po sedmi letech strávených v Africe přesídlil do Španělska. Své zážitky zaznamenal v knize Sedm let v Africe (PROSTOR 2019), inspiraci Afrikou zúročil  i ve sbírce tradičních přísloví Kalangu (PROSTOR 2020).

Tato kniha vypráví příběhy lidí, kteří se odlišují od většinové – v tomto případě české a bílé – společnosti tím vůbec nejjednodušším způsobem, a to barvou pleti. Tedy čímsi, co samo o sobě není důležité, něčím, co nevypovídá nic o jejich charakteru ani schopnostech. Přesto se namísto kritického myšlení, neboť nejsme schopni vydat se vpřed vyzbrojeni empatií a rozumem, z pohodlnosti často utíkáme k zjednodušujícím výkladům a k mělkým floskulím, utíkáme se ke strachu, kterému rozumíme, ke strachu z lidí, kteří vypadají jinak...

Nemyslím si, že česká společnost je prvoplánově rasistická. Myslím si pouze, že trpí – stejně jako všechny ostatní národy po celém světě v místech, kde žijí po staletí jako etnicky vymezená a většinová společnost – především předsudky, které na principu kolektivní viny uplatňuje vůči všem jiným lidem a kulturám. Jinakost vzbuzuje strach. A strach pasuje jiné lidi do pozice potenciálního nepřítele. Lidem, kteří přicházejí odjinud, říkáme cizinci. Ovšem často nazýváme pojmem cizinci i ty, kteří se tady narodili, tvořivě tu pracují, povznášejí ducha, obohacují společnost...

Každá nemoc má svoji příčinu a průběh. A taky svůj konec, který snad v tomto případě povede k celkovému uzdravení.  I když vím, že cesta je a bude dlouhá, jsem přesvědčen o tom, že nakonec bude úspěšná. A jedním z důležitých kroků na zmíněné cestě jsou příběhy výjimečných osobností, které nám Obonete S. Ubam zprostředkovává v této knize. Díky za ni!

Václav Marhoul