Chudinkové

Povídky o situacích, jimiž se nikdo nechlubí 

V povídkách své debutové sbírky Michal Skalník prozkoumává témata soukromí, intimity a tajemství. Texty prosté literárního psychologizování vycházejí z reálných situací — a tudíž nepostrádají komickou rovinu — a líčí protagonisty, kteří se snaží překonat obtíže a vyhrabat se z problémů. Jejich jednání ovšem často vede jen k dalším nezdarům a cesta ze začarovaného kruhu je ještě těžší. 

Filozof skrývající se před manželkou na toaletě a ve sklepě, překladatel, který si vydělává na zahraničních stavbách, informatik hledající únik z osamělosti u placených společnic, důchodkyně odpovídající na inzerát k seznámení či muž na rodičovské dovolené — ti všichni se snaží překonat své životní prohry, ale bohužel nedokážou vidět sami sebe z nadhledu, a proto se často točí na místě. Autor své postavy vláčí bahnem, ale z textu je patrné, že má pro jejich chování pochopení. 

–––

Jenže Tereza se nedá, protože jeho zdušenému vysvětlení vůbec nevěří, a skrz zavřené umakartové dveře na něj křičí: „Žádný takový! Ty jsi na tom záchodě schovanej, aby ses nemusel starat o malýho a pomáhat mi s večeří, tak je to s tebou! A vylez, nebo vyhodím pojistky a budeš tam potmě!“
Václav nastraží uši, a když zaslechne vzdalující se Tereziny kroky, zůstane ještě chvilku nehybně sedět a kontempluje způsob, jakým se s ním jeho žena baví, i svůj úděl – že se musí vzdělávat po koutech a záchodech a že si ve vlastním bytě musí připadat jako disident. A přestože by se ze svého úkrytu nejraději nikam nevzdaloval a nejradši by se tu na záchodové míse ještě alespoň trochu připovzdělal, ještě něco si přečetl, přece jen to po pár pokusech znovu se začíst vzdá, odemkne dveře a opatrně vyjde ven.
— ukázka z knihy