Černá kronika lásky

Román, v němž se promítá přítomnost i budoucnost, sen a realita, se odehrává v jarních měsících 1939 a je situován do krajiny autorova dětství – okolí litevského Vilna (Vilniusu), patřícího v té době Polsku. Tadeusz Konwicki v něm vypráví příběh první lásky dvou maturantů Vítka a Aliny. Vzorný student z neúplné rodiny a oddaná dcera polského plukovníka prožívají svůj vášnivý vztah jako ten největší, nejopravdovější, jediný a poslední. Okouzleni jeden druhým nevšímají si ani rozkvétajícího jara v údolí řeky Vilenky, ani dusné atmosféru neodvratně se blížící války, ohlašující se poplašnými sirénami, plynovými maskami a příchodem vojenských oddílů. Předtucha tragického konce lásky i dětství však visí nad jejich osudem stejně jako neodvratný konec tehdejší Litvy, jež „byla tenkrát velikým zapadajícím sluncem, které po sobě zanechává paprsky podivuhodného světla a zbytky dohasínající duhy“.
Kniha Černá kronika lásky měla vyjít v českém překladu v roce 1978, avšak tehdejší cenzura nechala celý vytištěný náklad odvézt do stoupy, takže se k českým čtenářům dostává až nyní.