Andělin popel

„Když se dívám zpátky na své dětství, nedovedu pochopit, jak jsem vůbec mohl přežít. Bylo to bídné dětství, jak jinak: o šťastném dětství nemá cenu psát. Horší než obyčejné bídné dětství je bídné irské dětství, a ještě horší je bídné irské katolické dětství.“ Tak začínají paměti Franka McCourta, který se narodil v Brooklynu v době hospodářské krize čerstvým irským přistěhovalcům a posléze vyrůstal ve slumech irského Limericku. Bez hořkosti, ale naopak s osobitým humorem popisuje hladovění, nemoci, špínu a strádání, nad nimiž by strnul i Charles Dickens. Frankův otec Malachy, neschopný, upovídaný alkoholik, pracoval jen zřídka, a když už pracoval, obvykle mzdu propil a nechal svou pobožnou, zlomenou ženu Andělu žebrat v místních kostelech a charitativních organizacích. Avšak jakkoli býval ničemný, dokázal být i něžný a uměl vyprávět podivuhodné příběhy o velkých irských hrdinech. Když nakonec zmizí v Anglii, zanechá v synovi dojem, že se má snažit o lepší život.

Ohromující síla románu spočívá v perspektivě malého hrdiny, který líčí nepředstavitelnou chudobu, selhání otce, rodinné tragédie a krutost okolí s čistou duší, empatií a shovívavostí.

Dnes již klasický román Andělin popel byl v roce 1997 vyznamenán Pulitzerovou cenou, vyšel ve více než 25 jazycích a prodaly se ho miliony výtisků. Úspěchu dosáhla i jeho filmová verze s Emily Watsonovou, Robertem Carlylem a Michaelem Leg­gem v hlavních rolích (1999). Film byl nominován na Oscara a na MFF Karlovy Vary získal Cenu diváků (2000).

Frank McCourt (1930–2009) se narodil v New Yorku jako nejstarší dítě irských přistěhovalců. Velká hospodářská krize a otcův alkoholismus způsobily, že rodina zůstala bez prostředků, a když byly Frankovi čtyři roky, McCourtovi odešli z New Yorku za příbuznými do irského Limericku. Situace rodiny se však ještě zhoršila. Otec neměl práci a jakýkoliv skromný příděl peněz propíjel. Několik McCourtových sourozenců zemřelo a on sám v deseti letech málem podlehl tyfu. V roce 1941 jeho otec odjel do Anglie údajně pracovat do válečné muniční továrny, ale rodině nikdy žádné peníze neposlal, ta byla odkázána na žebrání a příležitostné krádeže. V roce 1949 se McCourtovi podařilo vrátit se do New Yorku. Pracoval v přístavních docích a později sloužil v korejské válce. Po skončení vojenské služby vystudoval angličtinu na Newyorské univerzitě. Třicet let učil na newyorských středních školách, poté se věnoval psaní memoárů. Za knihu Andělin popel (česky 1998 a 2003) získal Pulitzerovu cenu a mnohá další ocenění. Po jejím ohromujícím úspěchu navázal pokračováním Andělina země (česky 2004), v němž vylíčil návrat do Ameriky, země snů, kde v padesátých letech minulého století prošel jako přistěhovalec tvrdou školou života.

Každé slovo je darem a každá stránka je příběhem o triumfu. Frank McCourt dokázal přežít nemoc, hlad a chudobu. A i když vás události, které se v této knize odehrávají, rozpláčou, nic vás nerozpláče víc než skutečnost, že to dokázal. Přežil, zatímco mnoho lidí nepřežilo, a dokázal vyprávět příběh za ty, kteří nemohli.

Clarah Grossman, The RHS High Times