Agnes a Zakázaná hora

Z doslovu: "Chci poděkovat svým dětem za to, že mi byly inspirací pro hlavní motiv knížky. Ani jeden z nich není vyloženě studijní typ, což může být pro rodiče (ehm, pro mě) při praktikování domácího vzdělávání zpočátku dost frustrující. 

Přestože se zatím žádný z nich nezdá být budoucím aspirantem Nobelovy ceny, vidím už teď jejich velké lidské kvality – skoro bych se nebála říct dary. Sice jsou to věci, které na besídce nepředvedou a ve škole by za ně žádnou známku nedostaly, ale jsou pro život důležité a mohou jimi obohatit nejen sebe, ale i bezpočet lidí ve svém okolí, pokud tedy tyto kvality na úkor něčeho jiného v sobě nezašlapou.

Jsem přesvědčená, že takový dar v sobě máme každý. A přijde mi škoda, kolik z nás vyjde ze školních lavic s pocitem, že jsme k ničemu, případně nevíme, jak se sebou naložit.

 

Domnívám se, že právě rozvíjení a hýčkání toho, čím jsme každý z nás výjimečný, je cesta, kterou bychom mohli svět kolem sebe utvořit krásnějším."

 

Jak knížka vznikala?

Jak smysluplně naložit se svým časem tady na zemi, který je tak legračně kratičký? Jak se řídit hlasem svého srdce? Jak nelpět na tom všem, co tu máme jen na chvilku vypůjčené? Jak najít štěstí ve všední každodennosti? Jak v sobě probudit laskavost k vlastnímu tělu? A jak pečovat o svou duši a nenechat si ubližovat?

Toužila jsem napsat příběh, 

kterému by rozuměli děti i dospělí, který by byl napínavý a u kterého by čtenáři nebyli s to knížku odložit, který by byl moudrý, ale ne přemoudřelý, který by dokázal stejnou měrou rozesmát jako rozplakat.

A tak se v mé mysli zrodila Agnes. Holčička z pralesního kmene Magrejů na ostrově Baulu. Drobná a divoká, držkatá a odvážná. Přesto v sobě nosí semínko nejistoty, které nakonec rozehraje barevnou zvonkohru celého příběhu.

 

V psaní knížky jsem pokračovala po večerech ve Španělsku během dobrovolničení na farmách a rukopis jsem dokončila v Čechách v době koronavirové karantény. Cítím, že otisky energií míst, kde knížka vznikala, jsou v ní patrné.

 

Jak knížka vypadá?

Vzkazy od DĚTSKÝCH čtenářů